Blog

Obsah

Profesionální techniku řešte až budete profesionál

Je to neustále dokola. Pokud nebudu mít lepší fotoaparát, lepší snímky nenafotím. Potřebují profesionální zrcadlovku.

Pořídíte si tu slavnou profesionální techniku a zjistíte, že jste tam, kde jste byli, akorát o několik desítek tisíc lehčí.

Požadujete malou hloubku ostrosti a krásné rozostření pozadí?

Pak vám nezbývá než si pořídit tělo full frame nebo alespoň ASP-C a objektiv až teleobjektiv (nikoliv širokoúhlý) s nízkou světelností která bývá 1.4f - 2.8f.

Máte na výběr z pevným nebo proměnným ohniskem. Raději začněte s pevným, i tak vám udělá pěkný vítr v peněžence.

Čím více megapixelů tím lepší

slyšíte v prodejnách kde fotoaparáty prodávají vedle praček a ledniček.

Pokud fotíte pro módní časopisy a máte tzv. full frame nebo středo formát tak to má smysl.

Menší snímač s nahuštěnými pixely je kvalitní zdroj šumu a v kombinaci se setovým objektivem dostanete v nejlepším případě snímek, kde je vše ostré od čočky objektivu až po nekonečno a to je díky objektivu zachyceno neostře.

Co zrcadlovka, to fotograf

Než si nějakého fotografa najmete, prověřte si ho. Hodně lidí po nákupu zrcadlovky se sebevědomě vrhne do vydělávaní peněz. Nastaví vše na automat a pak cvaká bez rozmyslu vše co se pohne.

V lepším případě něco poskládáte ze záběru kamarádů a fotograf se zřekne odměny. V tom horším bude odměnu požadovat s odkazem, že nafotil umění a vy tomu nerozumíte.

Stačí praxe nebo je potřeba i teorie pokud chcete dělat dobré snímky?

Bez alespoň základních teoretických znalosti se prostě neobejdete pokud to myslíte s focením vážněji. V opačném případě lze jít cestou pokus omyl za cenu promarněného cenného času objevováním co již dávno objeveno bylo.

Máte dvě možnosti jak nabýt teoretické znalosti o fotografování. Nakoupit odbornou literaturu a studovat, nebo absolvovat fotografický kurz kde se dozvíte vše potřebné.

Co potřebujete znát aby jste měli fotoaparát a objekt focení pod kontrolou

  • clona, čas, ISO, vztahy mezi nimi a jak je používat
  • přednastavené režimy M, P, S, A na fotopřístroji a jak je používat
  • kompakt vs zrcadlovka, rozdíl ve vybavení, možnostmi nastavení a technikou focení
  • světlo, základ fotografie, jaké světlo na jakou scénu
  • přirozené a umělé světlo, využití, kombinace, blesk, halogen
  • barvy, vyvážení na bílou, sRGB a AdobeRGB
  • fotit do formátu RAW nebo Jpeg?
  • objektivy, ohnisko, clona, ostření
  • systémové blesky a jejich použití, přísvětlování
  • zpracování snímků na počítači
  • monitory, tiskárny, kalibrace
  • a další....

Nastaveni fotoaparátu

Než začnete fotit měli by jste vědět jak nastavit fotoaparát. Začátečníci fotí na automat který za ně udělá veškerou práci s mnohdy lepším výsledkem jak při experimentování s nastavením. Chcete-li postoupit výše, už musíte znát i ostatní možnosti vašeho fotopřístroje. Začneme expozičními režimy.

  • Clona (A) je díra v objektivu kterou můžete zvětšovat nebo zmenšovat a tím regulovat dopadající světlo na čip. čím menší clona, otevřený objektiv, na plnou díru, tím menší hloubka ostrosti a naopak, čím více přivřená clona, tím větší hloubka ostrosti.
  • Čas (S) je rychlost závěrky po kterou se snímá světlo z čipu. Čím kratší čas, tím lépe zachytíte objekt v pohybu a naopak. Kompaktní přístroje závěrku nahrazuji elektronicky délkou snímáni kdežto zrcadlovky jsou závislé na mechanickém otevření a zavření.
  • ISO je citlivost čipu nebo také zesílení snímaného obrazu elektronicky. Čím více ale zesílíte obraz, tím větší šum se ve snímku objeví. Ideální je nejnižší možné nastavení.

Přehled rozlišení a zvětšenin

Rozlišení Obrazové body 300 dpi 350 dpi 400 dpi min. A min. B min. C min. D
6 MPix 3008 x 2008 25,4 x 17 21,8 x 14,5 19 x 12,7 27 x 18 30 x 20 36 x 24 45 x 30
10 MPix 3872 x 2592 32,8 x 21,8 27,8 x 18,8 24,6 x 16,5 36 x 24 45 x 30 50 x 33 90 x 60
12 MPix 4288 x 2848 36,3 x 24,1 30,9 x 20,6 27,1 x 18 42 x 28 54 x 36 75 x 50 105 x 70
14 MPix 4672 x 3120 39,6 x 26,4 33,2 x 22,1 29 x 19,4 52 x 34 75 x 50 90 x 60 bez omezení
21 MPix 5616 x 3744 47,5 x 31,7 40,6 x 27,1 35 x 23,6 60 x 40 90 x 60 105 x 70 bez omezení
  • min. A - zvětšenina akceptovatelná technokraty pozorující z 5 cm pod lupou.
  • min. B - zvětšenina vyhovující většině námětů a akceptovatelná náročnými diváky vyjímaje technokraty. Minimální pozorovací vzdálenost se rovná uhlopříčce formátu.
  • min. C - zvětšenina s akceptovatelným rozlišením u krajinářské fotografie určené pro výstavní nebo interiérové použití, Minimální pozorovací vzdálenost je uhlopříčka x 1,5
  • min. D - zvětšenina s námětem či obsahem který není založen na dokonalém zobrazení nejjemnějších podrobností. Minimální pozorovací vzdálenost je uhlopříčka formátu.

Fotoobraz na zdi

Dnes žádný problém. Nafotíte, na Internetu vyberete firmu která fotoobraz vyrobí a za pár dní věšíte na zeď. Jak jednoduché. Na stránkách vypadají fotoobrazy fantasticky a zvláště, jsou-li zasazeny do imaginárního pokoje kde je vše barevně slazené profesionálním designérem.

Tak své dítko, manžela, manželku nebo jiného člena rodiny nafotíte, odešlete do fotolabu a čekáte a jak dílo dorazí, netrpělivě roztrháte obal a nevěřícně koukáte co jste to stvořili. Barvy nesedí, obraz je světlý nebo naopak tmavý a vše je nějak nevýrazné. Strčíte fotoobraz za pohovku, zanadávate si že už u firmy nic neobjednáte a na fotoobraz zapomenete.

Chyba přitom většinou bývá na vaší straně pokud vyloučíme fotolaby kde proces nezvládají a výsledek je dílem náhody.

Problém může být již při focení, kdy nevěnujete pozornost světlu a spoléháte se na fotoaparát nebo mobil že to za vás zvládne. Další problém je monitor na kterém dílo upravujete. Uvědomte si, že jaké barvy a světlost nastavíte, tak vám to vytisknou. Snad s výjimkou fotolabů které obraz ještě před tiskem zkorigují.

Jako další mohu uvést netisknutelné barvy které se na obraze slijí do jedné plochy bez kresby. Je si potřeba uvědomit, že monitory fungují na jiném principu jak tiskárny a mají rozdílné gamuty, tj zobrazitelné rozsahy barev. Dále zde máme sRGB a AdobeRGB barevné prostory, které při chybném nastavení úplně fotoobraz barevně rozhodí. Pokud si nejste jistí, foťte vše v sRGB a nemanipulujte s barevným prostorem v Photoshopu nebo jiném programu. Nedostanete ten zázračný barevný rozsah AdobeRGB který je vám stejně na nic jelikož ho pravděpodobně ani váš monitor neumí zobrazit.

Dalším neduhem je nastavení rozlišení u fotografie. Je potřeba si pořádně přečíst pokyny dané fotolabeb, kde je uvedeno v jakém rozlišení dpi je schopen tisknout, zjistit nejmenší rozlišení potřebné pro ještě obstojný tisk a v tomto rozsahu fotoobraz nastavit. Většinou se rozsah pohybuje od 240 dpi po 300 dpi a rozměr v cm. Osobně používám 300 dpi. Pokud obraz nastavíte na 300 dpi a pak se rozhodnete pro menší rozměr, nic se neděje. V opačném případě dojde ke ztrátě kvality.

Komprese jpg souborů šetří místo na disku i nastavuje přijatelnou velikost pro zaslání podkladu pro tisk. I největší kvalita u jpg souboru je mnohem menší jak psd nebo tiff soubor. Je zde si dát pozor na jednu věc, každé otevření jpg souboru a jeho uložením dochází k opětovné kompresi a tak pořád dokola a tím i ztrátě kvality. Proto je lepší pracovat se soubory PSD nebo Tiff a až po všech úpravách jej uložit do jpg.

Nyní již stačí soubor zaslat do tiskárny a čekat na výsledek.

Nebo je zde i možnost celý proces svěřit odborníkovi který vše vyřeší za vás.

Fotíte na párty? blýskejte mobily. Vdáváte se, najměte si raději profesionálního fotografa

U profesionálního fotografa vás focení vyjde dráž jak u kamaráda s fotoaparátem, ale máte velkou pravděpodobností hraničící s jistotou, že váš svatební den bude zachycen v odpovídající kvalitě jak technické tak obsahové.

Kdy se vyplatí snímač fullframe, nebo alespoň APS-C

Fullframe: snímač velikosti klasického kinofilmového políčka (36 x 24mm)

Nikon APS-C crop-faktor 1.5: snímač s menším snímačem jehož velikost udává koeficient 1.5 o který je snímač menší oproti fullframe.

Canon APS-C crop-faktor 1.6: platí to samé jak u Nikonu, jen je potřeba dosadit koeficient 1.6

Fullframe zrcadlovky jsou velké, těžké a především drahé. Na hory se moc nehodí a pokud je nosíte celý den na krku nejraději by jste je vyhodili a koupili něco menšího, lehčího.

Je tu ale. Pokud chcete pořídit snímek s malou hloubkou ostrostí a pěkně rozmazaným pozadím jsou ne tuto práci nejvhodnější.

Dalším pro je možnost focení na vysoké ISO při relativně slušném výsledku. Malé snímače mají malé světlocitlivé buňky nahuštěny na sebe tak dochází k interakci mezi sousedními buňkami a pokud signál z těchto buněk zesílíme (vyšší ISO) tak dostaneme nepěkně zašuměný výsledek.

Dalším důvodem k pořízení zrcadlovky je její rychlá reakce při focení dynamické scény, například sportu. Zde je rychlost reakce podstatná prozatím se ji nic nevyrovná.

Originální objektiv nebo alternativního výrobce?

Osobně jsem pro originální objektivy. Většinou jsou spolehlivější a rychlejší při ostření. V debatách na toto téma vyhrály originální objektivy. Testovali jsme NIKOR 70-200/f2.8, SIGMA 70-200/f2.8 a Tamron 70-200/f2.8. NIKOR z deseti ostřeni zaostřil správně 10x, Sigma 4x a Tamron 3x. Ale je to především o penězích. Pokud nejste nijak limitování, pořiďte si originální objektiv.

Internet je plný recenzí a testů objektivů a méně znalým fotografům mnohdy zamotají hlavu ještě více. Z českých webů není snad žádný, který by se věnoval čistě recenzím objektivů se zaběhnutým standardem testování s využitím laboratorních podmínek. Na zahraničních servererech je již situace mnohem lepší

Reciprocita času, clony a ISO

Clona, čas a ISO se nastavuje po krocích a z logiky věci vyplývá, že pokud zvednete o jeden krok clonu, musíte o jeden krok snížit čas nebo ISO aby na čip dopadalo stejné množství světla. Taktéž to platí i pro ISO a čas.

Teplota světla

se pro naše účely pohybuje v rozmezí 3000-7000 K.

  • 3200 K - žárovka, halogen
  • 4000 K - zářivka
  • 5200 K - slunný den
  • 6000 K - zamračený den
  • 6000 K - fotoblesk
  • 7000 K - stín
  • Auto - plná automatika která udělá veškerou práci za vás ale nad výsledkem nemáte žádnou kontrolu.
  • P - programová automatika využívá přednastavené křivky ve fotopřístroji které ale na rozdíl od automatiky můžete korigovat.
  • Expoziční režimy - sport, krajina, portrét atp za vás upraví snímek dle představy výrobce. Zohledňuje se zde co fotíte a podle toho fotopřístroj nastaví parametry aby portrét byl co nejlepší, krajina dostatečně ostrá nebo běžec byl pokud možno ostrý.
  • A - clonová automatika s prioritou clony kde je clona nastavena napevno dle vaší volby a čas se dopočítá podle množství světla aby byl snímek správně exponovaný. Tato utomatika je vhodná na statičtější snímky kde prioritou není pohyb.
    Některé fotopřístroje disponuji funkci korekce, kde například při protisvětle fotopřístroj špatně vyhodnotí expozici a podexponuje snímek nebo při pocení tmavého motivu přeexponuje.
  • S - časová automatika s prioritou času kde je čas nastaven napevno dle vaší volby a clona se dopočítá podle množství světla aby byl snímek správně exponovaný. Tato automatika je vhodná na dynamičtější snímky kde prioritou je pohyb.
    Zde platí o korekci jak u priority clony.
  • M - manuální nastavení vám dává plnou kontrolu nad fotopřístrojem. Dnes již asi všechny fotoaparáty mají možnost zobrazit jasový histogram který ukazuje jestli je expozice zvolená vhodně nebo alespoň ukazatel -0+ vnitřního expozimetru.

Necvakejte, foťte

V době focení na klasický film s 12-ti nebo 36-ti snímky si fotograf před stlačením závěrky rozmyslel, co vlastně chce na záběru mít. Jednak film musel koupit, vyvolat a v temné komoře na zvětšováku osvitnout papír fotku vyvolat. To vyžadovalo neustálé nákupy filmů, papírů a chemikálii. Zřízení temné komory se zvětšovacím přístrojem, miskami a dalším příslušenstvím.

Dnes stačí koupit digitální fotoaparát nebo mobil a začít bez rozmyslu cvakat. Mezi tisíci záběry něco i vyjde.

Ti konzervativnější i sem tam něco vytisknou na tiskárně, ostatní posuzují záběry na displejích mobilů nebo digitálních fotoaparátů.

Jak ale kontrolovat své cvaky? Pořiďte si prasátko do kterého hodíte za každé cvaknutí 1 Kč. Pokud za jednu akci naplníte deset prasátek, něco není v pořádku.

Nejraději fotím na manuál

Plnou automatiku jsem ještě nikdy nepoužil. Reportáž fotím maximálně na prioritu clony nebo času, ale upřednostňuji plně manuální nastavení.

Focením na manuál máte celý proces pod kontrolou, fotoaparát mnohem rychleji reaguje a vy tak nepropástnete ten správný neopakovatelný okamžik což si budete dlouho vyčítat. Teda, jestli jste fotograf tělem i duší a ne pouhý cvakající stroj který zaznamenává vše co se pohne.

Proč si profesionál pořizuje profesionální techniku

Není to tím, aby dobře vypadal, to je záležitost amatérských fotografů, ale profesionální technika je především spolehlivá a stavěná na každodenní práci.

Fotograf dostane zakázku a nikdo nepředpokládá, že se vrátí s prázdnou. Nikoho nezajímá, že bylo málo světla, lidé se neustále pohybovali a nebo ono se to zkazilo.

Zakázku prostě musíte zvládnout. A když se to pokazí? Musí mít fotograf záložní tělo a další objektivy.

Fotograf by měl znát své řemeslo, a až potom dělat umění

Mnohdy to je naopak. Když focení technicky ani kompozičně nevyjde, začne spadat do umění a kdo jej nechápe je v podstatě idiot.

Fotograf musí ovládat svůj přístroj. Chybné nastavení vede k technicky špatným záběrům ze kterých se již udělat dobrý snímek nedá.

Fotograf musí mít znalosti o světle, jeho vhodnosti pro daný záběr, přizpůsobit světlo, pracovat s teplotou chromatičnosti atd.

Fotograf musí mít alespoň nějaké znalosti o optice, její vhodnosti pro danou scénu atd.

Musí mít v malíčku kompozici, postřeh při momentkách, umět využít každé situace k pořízení dobrých záběrů.

Musí umět i své záběry zpracovat a připravit pro tisk nebo fotolab.

Vnitřní měření expozice

Dnes se již v každém fotoaparátu nachází expozimetr což značně ulehčuje nastavení. Jenže ne všichni s ním umí pracovat což je zapříčiněno neznalosti jak funguje.

Nestačí pouze nastavit automat a cvaknout. Je potřeba i vyhodnotit scénu a rozhodnout se jak expozimetr nastavit.

Většinou jsou k dispozici tři typy měření expozice.

Matrix - přístroj si sám vyhodnotí podle nahrané databáze scén jakou expozici má nastavit.

S měřeným středem - vyhodnocuje se pouze střed záběru.

S bodovým měřením - vyhodnotí se konkrétní zaměřený bod.

Samotné měření probíhá na principu vyhodnocení na 18% šedou v měřené oblasti a zde může být kámen úrazu. Co když chcete vyfotit černocha v černém obleku nebo naopak. Měření selže. K tomu slouží opravná korekce kterou nastavujeme v krocích + nebo - až dosáhneme potřebné korekce.

Osobně to spíše řeším externím expozimetrem a měřením dopadajícího světla namísto odráženého které slouží k měření interním expozimetrem.

Pevné sklo nebo zoom?

Záleží co fotíte. Do ateliéru je lepší pevné sklo. Výrobně je jednoduší a kresba je kvalitnější i při odclonění. I tak musíte počítat že kvalitní objektiv vás vyjde kolem 20.000,- Kč.
Naproti tomu při práci v terénu oceníte objektiv z proměnným ohniskem neboli-li zoom. Zde jsou ještě větší rozdíly jak u pevných skel. Ani s rozsahem to nepřehánějte, čím větší změna ohniska, tím horší kresba a světelnost objektivu. Lepší je pořídit si dva objektivy které pokryjí požadovaný rozsah změny ohniska. Většinou postačí 24-70 a 70-200. Kvalitní zoom Nikor 24-70/f2.8 vás vyjde kolem 40.000,- Kč a tele zoom 70-200/f2.8 kolem 50.000,- Kč. Pokud to přesahuje váš rozpočet, poohlédněte se objektivu alternativního výrobce jako je Sigma nebo Tamron. Je to mnohdy lepší volba jak setový objektiv dodávaný k fotoaparátu při jeho nákupu. Raději si kupte pouze tělo a objektivy dle vaší potřeby.

Zoom (česky – přiblížení) je jeden z parametrů objektivu, jež značí schopnost objektivu přibližovat. Zoom lze též nahrazovat digitálně na úkor kvality obrazu. Přeneseně se také slovem zoom nazývají objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností (jinak též transfokátor, pankratický objektiv). Pomocí jediného objektivu lze přecházet např. ze širokoúhlého snímku na snímek teleobjektivem. Daní za jednoduché nastavování ohniskové vzdálenosti bývá, v porovnání s objektivy pevné ohniskové vzdálenosti, složitější konstrukce, horší obrazové parametry, vysoká hmotnost a cena.
zdroj: WikipedieE

Zoom neni pouze o přiblížení ale proměnou ohniskové vzdálenosti objektivu můžeme měnit perspektivu snímaných objektů.

Vyvážení bílé (White balancy)

na digitálních fotoaparátech funguje pěti možnými způsoby:

  • automaticky
  • podle přednastaveného zdroje světla výrobcem
  • ručně na požadovanou teplotu světla v rozmezí 3000-7000 K
  • vyvážení na střední šedou (nemusí umět všechny fotopřístroje)
  • dodatečně v počítači pokud fotíte do RAW

Pozorovací vzdálenost

Pomineme-li názory technokratických fotografů sledujících fotografii ze vzdálenosti 5 cm pod lupou jsou pozorovací vzdálenosti dány jednak námětem a uhlopříčkou fotografie. Z toho vyplývá, že pokud je fotografie akceptovatelná v rozměru 30x20, můžeme ji v podstatě zvětšovat do nekonečna. Přiblíží-li se k zvětšenině technokratický fotograf, s úsměvem jej ignorujte pokud si nechcete přivodit bezesné noci přemýšlením jak mu vyhovět.

© 2018 - Marcel Kunz Software c